Svědectví Radovana

​

Když mě náš pan farář upozornil na cestu Exodu a já si přečetl, co to obnáší, upřímně jsem se vyděsil! :-)

V tu dobu jsem z různých důvodů marně hledal Boha a opravdu jsem se zhrozil při představě, že bych ho snad měl hledat cestou poměrně přísné askeze, na první pohled časově náročného „modlitebního programu“, a ještě ke všemu si o té svojí cestě povídat s dalšími chlapy – já, introvert! Nicméně, pak jsem se rozhodl pojmout Exodus jako výzvu a společně s několika muži-bratry jsme vyrazili „na cestu“.

Pravda, je nutné přiznat, že adventní Exodus, který jsme pro náš „průzkum bojem“ nakonec zvolili, je takovou „odlehčenou“ verzí – nakonec se ale ukázalo, že mnou tak obávaná askeze je z celého Exodu vlastně to nejjednodušší a časová náročnost je z velké části kompenzována tím, že člověk neplýtvá časem na nedůležitých věcech.

​

Zjistil jsem, že nejtěžší pro mě na celé cestě Exodu není ani tak askeze vnější, tj. odříct si sladké, alkohol nebo mobil/televizi/rádio – mnohem náročnější je askeze vnitřní, tedy plně si uvědomovat, co mě od Boha odvádí, a tomu se vědomě vyhýbat, a naopak hledat, co mě k Němu přivádí, a toho se držet.

Za největší devizu Exodu proto považuju samotné bratrstvo – společenství mužů, kteří člověka v boji proti sobě samému podrží, když se mu zrovna bojovat nedaří, a které mu dodá odvahu bojovat dál už jen tím, že jeden každý bratr vlastně svádí stejný zápas jako já, byť každý v trochu jiných kulisách.

A ještě jeden klenot jsem v Exodu našel – a totiž večerní ignaciánskou modlitbu Examen, která mě osobně učarovala a která mi hodně pomáhá na cestě ke Kristu. Poctivé zkoumání prožitého dne je mi opravdu velkým pomocníkem na cestě k pravdivému uvědomění si nejen sebe sama, ale hlavně Boha, kterého pohříchu během dne často nevnímám… Zpětně si přehrát důležité denní momenty a najít v nich Krista a jeho dary, nebo si naopak přiznat, že v konkrétní situaci jsem jednal naprosto bez ohledu na Něj, to je medle ta nejlepší škola pokory!

​

Suma sumárum, cesta Exodu mě naučila cestě, jak hledat Boha a jak ho nalézat! Dnes s ním i díky Exodu pravidelně hovořím – ať už v modlitbě nebo skrze ostatní. A manželka je spokojená, protože spolu zase můžeme hovořit o Bohu bez překážek a se vzájemným porozuměním.

Přiznám se, že jak jsem se na začátku Exodu více méně obával, teď už se nemůžu dočkat, až zase s ostatními vykročíme na další cestu – tentokrát postní!