Praktická část kontemplativní modlitby:

Představte si řeku, říčku nebo potok, kterou ve své zemi znáte. Posaďte se na břehu toho proudu a pozorujte ho, jako kdyby to byl proud vašeho vědomí. Pozorujte každou myšlenku, která přichází do vaší mysli a říká vám: „mysli si mě, mysli si mě.“ Poznáte, že většina z těch myšlenek jsou hlouposti, které mnoho neznamenají. Uvědomte si, co ta myšlenka je, umístěte ji na lodičku a pošlete ji po proudu. Nemějte tu myšlenku v nenávisti, neposuzujte ji ani nekritizujte. Neblahopřejte si k tomu, že jste měli takovou skvělou myšlenku, nevztekejte se, že jste mysleli na nahé ženy, prostě si řekněte: „dobře nahá ženo, odplav.“
Co se pak stane? Některé vzorce těchto myšlenek se vrátí později: nejen nahé ženy, ale též vzteklé myšlenky a strachy. Jsou to ty, které nám opravdu vládnou - zapamatovaná zranění a zloby, pomyšlení na lidi, kteří se k vám nezachovali dobře, možná na ty, kteří vám dluží peníze. Žádnou z nich se nezabývejte, neposuzujte ji, jen ji pozorujte, pojmenujte a pošlete ji dál po proudu.

Pamatujte si, že chcete dosáhnout místa, kde žádná konkrétní myšlenka není potřeba. Jinými slovy: ničeho konkrétního si pak nejste vědomi. Říká se tomu „čisté vědomí“ - vědomí o všem obecně, o ničem konkrétním.
To je stav, ve kterém můžete být otevření, kudy Bůh může vstoupit dovnitř, protože mu už konečně nestojíte v cestě, přestali jste dělat vrátného. Jestliže vám Bůh chce něco sdělit, něčemu vás naučit, je k tomu dokonale svoboden, neboť i vy jste zcela svobodni. Běžně pak jediné myšlenky, které se dostanou dovnitř, jsou ty, s kterými už předem souhlasíte. Proto většinu lidí nelze naučit nic nového. Po dosažení třiceti let mají lidé asi tři způsoby myšlení a nic jiného k nim už nepronikne, takže Bůh má malou šanci prorazit dovnitř. Varuji vás, že budete také prožívat jak hlubší smutek tak nakonec i hlubší radost. Budete prožívat hlubší osamělost, ale nakonec také hlubší společenství. Myšlenky, které se budou vracet dvakrát nebo třikrát, jsou vaše nutkavé vzorce myšlení. Někteří z vás budou mít sklon k ustrašeným myšlenkám: co by se mohlo nezdařit, co všechno by se mohlo přihodit. Budete se zaměstnávat svou bezpečností a strachem, ale musíte to s odstupem pozorovat, abyste si uvědomili, oč jde, a řekli si: „tohle už je příliš, vždyť je to směšné“. Většina lidí nevidí věci tak, jak ty věci jsou, většina vidí věci skrze to, jak ti lidé sami jsou. Časem se to stane zřejmým, že vidíte věci jenom skrze své vlastní čočky.

Takže dnes vám chceme poskytnout nějaké nové čočky, abyste mohli vidět jinak. Jednou za čas vám ty všechny vaše lodičky po proudu odplují. Nemohu vám slíbit, kdy se to stane, nebo jak často se to stane. Dokonce v okamžiku, kdy si pomyslíte: „aha, všechny lodičky jsou pryč“, vynoří se před vámi nová lodička. Tím jste si právě našli způsob, jak si sami poblahopřát: mě samotnému se to daří. Nebo když si řeknete: „aj, já pořád myslím na nahé ženy“ a chcete se za to odsuzovat, i to je také lodička, také ji pošlete pryč. Neposuzovat se za cokoli, prostě jen být: Ty pouze jsi. Je důležité, že prožíváš své čiré vědomí bez posuzování, beze strachu a bez hněvu. Někteří lidé mají pak pocit, že se do té vody ponoří tak, jako kdyby byli spojeni, ale takové okamžiky si nemůžete vytvořit, ty jsou vám dány. A stačí, aby se to stalo pouze jednou a potom víte, že nic menšího vás neuspokojí, že tohle je to, pro co jste byli stvořeni. (fr. Richard Rohr OFM)

IMG_20190320_173937%20(3)_edited.jpg